čtvrtek 4. září 2014

Vydělal by někdo na affilu/reklamách, kdyby byli všichni jako já dříve?

Rozhodl jsem se tento článek napsat proto, protože bych v něm potenciálně mohl ukázat affilákům, inzerentům a jiným internetovým podnikatelům a živnostníkům, jakým směrem se také případně mohou ubírat něčí myšlenky, když vidí reklamu na webu, affil odkaz a jiné prostředky tvořící zisk affilákovi.

Za tento článek mě možná spousta lidí "z branže", a možná i mimo jí, odsoudí. No pravda je taková, že minimálně aktuálně si ho zase taková spousta lidí ani nepřečte a když se k němu někdo dostane později, třeba se nad tím zamyslí a zjistí, že kdyby si zametl nejdřív před svým prahem, přešla by ho na ten můj chuť...

Proč by měl někdo jiný vydělávat na tom, že já na něco kliknu, někam se zaregistruji nebo si něco koupím?
Přibližně takto by ASI zněl můj stupidní argument, kdyby se mě někdo zeptal, proč když někde narazím na affil link, banner nebo něco podobného, si místo kliknutí na něj zkopíruji adresu odkazu a oholím ho o to affil ID nebo si dám tu práci a místo kliknutí opíši adresu webu z banneru do vyhledávače.

Jak píši, toto všechno jsem BYL schopný udělat pro to, aby ze mě nikdo jiný nemohl mít zisk... Dnes už to nedělám, nebo ne úplně proto, protože bych chtěl, ale spíše proto, protože si vzpomenu na nějaký web/produkt, o kterém jsem četl na nějakém bezpochyby affil webu ale neklikl na odkaz v tu chvíli.

Proč by někdo proboha něco takového dělal?
Celá tato moje nenávist k affil odkazům přišla asi s internetovými hrami, které zvýhodňovaly hráče, které přivedli k hraní další hráče. Za každého hráče, který se jim zaregistroval pod jejich affil odkazem, získávali nějaké herní bonusy, ať už nějaké mince či % z nějaké produkce navíc. Téměř vždy to znamenalo poměrně vysokou "nefér" výhodu nad ostatními.

A snad už od doby kdy jsem si založil svůj první mail, nesnáším, když se mi v chatu nebo mailu objevila zpráva od "kamaráda/ky" s odkazem a větou "prosím klikni mi zde", dnes často také:"Prosím dej lajk na mojí stránku" nebo velmi rozšířenému:"prosím můžeš pro mě hlasovat tady a tady?". Nesnášel jsem to, nesnáším to a nesnášet to budu asi navždy.

Ano, je spousta lidí, kteří kdyby mi to napsali, tak jim kliknu moc rád, nebo se i potupně zaregistruji na nějaký stupidní web s miminami a udělím hlas tomu jejich. Ale takových je opravdu poskromnu a co především? Takoví lidé mi nic takového zpravidla neposílají. Jsou to lidé, se kterými jsem alespoň trochu v kontaktu. Nejsou to paraziti, kteří se snaží neférově vyzdvihnout v soutěžích díky počtu svých přátel na Facebooku, ani paraziti, kteří se jak je rok dlouhý neozvou, při osobním setkání Vás skoro nepozdraví a pak najednou něco potřebují a náhle si vzpomenou...

Jde i tak trochu o mou rebelii. Když mi někdo napíše lajkni mi mojí stránku:"Mam rád/a psy" tak je tu mnohem větší šance, že ji prostě nelajknu i kdybych ty psy přímo miloval a ta stránka sdílela kolem psů samý zajímavý příspěvky... Když mi někdo napíše prosím klikni mi na tohle támhle, jde většinou o mou aktuální náladu. Sice mě to nic nestojí, ale takhle to prostě nefunguje, nebo by alespoň fungovat nemělo. Buď si tou svojí stránku získej mou pozornost, nebo s ní vůbec neotravuj...

Nevydělávám já, nebudeš vydělávat ani ty...
Dalším důvodem by mohly být typické vlastnosti lidí (někdo by napsal Čechů, jak je dnes v módě, ale je to globální problém), a těmi jsou závist a nepřejícnost. Prostě jsem nepřál ostatním, aby na mě vydělali, protože já sám jsem nevydělával. No jak bych mohl, když jsem nic takového nedělal... Ale to už je v daný moment, kdy člověka mysl takto funguje, úplně jedno. Prostě nevydělávám si já, nebudeš si vydělávat ty. Je to postoj rozšířený více, než byste si mohli myslet a vidím ho dnes a denně všude kolem sebe, protože je aplikovatelný skoro na cokoliv v životě... 
Sám za sebe se stydím, že jsem tak někdy přemýšlel, a že k tomu i dnes občas nevědomky sklouznu. 
Ale jak říkám, uvědomit si to a snažit se tomu vyvarovat, je to nejdůležitější. Většina lidí to totiž dělá nevědomě a může tak ublížit jiným lidem kolem sebe aniž by chtěli a věděli, proč to vůbec dělají...