Závist jako nástroj motivace? Ano i ne.

Slovo motivace je dnes asi jedno z nejčastěji vyhledávaných slov na internetu. Každý shání motivaci proč ,,makat''. Ať už chce něco konkrétního, nebo třeba zapracovat na postavě, byznysu či prostě na tom, aby byl lepším člověkem...
Jeden motivační nástroj si však všichni nosíme v sobě. Někdo větší, někdo menší, ale máme ho všichni, i když se tváříme, že ne, protože jsme nuceni se za něj stydět... Tímto nástrojem je cit - závist, i když... Není závist, jako závist.

Všichni jsme si asi někdy prošli tím, že jsme viděli něco, co jsme moc chtěli a rodiče nám to nekoupili (v dětství), nebo jsme si to nemohli dovolit (v pozdějším dětství a v dospělosti).
Pak se ale objevilo několik kamarádů, kteří to měli a nám nezbylo nic než závidět jim, nebo se k té věci dostat nějak jinak. - Závist nás donutila se vynasnažit danou věc získat (teď mluvím o tom vydělat si na tu věc, ne si na ní půjčit nebo ji ukrást...).

Stejně tak někdo se silnější postavou může po neustálém sledování hubených lidí všude kolem sebe začít závidět těm hubeným, což ho může motivovat k hubnutí a práci na své postavě. Toto je velmi častý případ a poslední dobou mi přijde, že se to dokonce stalo trendem, což je jednoznačně dobře.

Závist tedy není vždy úplně špatná, i když díky náboženskému brainwashingu se jedná o trestuhodný hřích.

Problém závisti souvisí s častou nepřejícností. Spousta lidí totiž když začne závidět, nehledá způsob, jak předmět závidění získat, ale jak ho znechutit, nebo rovnou o něj připravit toho, kdo ho má.

Mezi příklady nepřejícnosti od závisti ze života můžeme vidět nová auta objetá klíčem, kdy soused nerozdýchal, že si Pepa od vedle mohl dovolit koupit nové auto... Někteří se však jen uchýlí k tomu znechucování a Pepovi budou říkat, že to jeho nové auto je ošklivé, špatné atd. a nechtěli by ho (i když ve skutečnosti by ho brali všemi deseti).

Závist ale také může fungovat jako demotivace! Když člověk poctivě a tvrdě na něčem pracuje, a někdo přijde s úspěchem dříve, může to být pro některé jedince demotivace až taková, že oni sami už svůj projekt nedotáhnou do konce a jednoduše to vzdají.

Je to jako když někdo běží/jede závod a chce být první, což ale jak se blíží cílová rovinka zjišťuje nemá šanci dokázat (nebo jen nabývá toho pocitu). A místo aby se o to ještě chvíli pokoušel a stal se tak třeba druhým nebo třetím na stupínku, zmizí někde v tabulce zúčastněných, protože to vzdá, zvolní a běží dál bez motivace...

Není tedy divu, že se závist považuje za špatnou, když k motivaci vede jen z menší části, a k demotivaci či nepřejícnosti z části větší.
Každý bysme asi po výletě do svých vzpomínek našli nějakou vzpomínku, kdy jsme:

1. Někomu záviděli a nabudilo nás to tu věc získat (legálně/morálně).
2. Někomu záviděli a nabudilo nás to tu věc získat (ilegálně/nemorálně).
3. Někomu záviděli a tomu člověku to nepřáli a zhanili mu jí.
4. Někomu záviděli a znechutilo nám to další pokračování v naší činnosti.

Je mi jasné, že se najde i spousta takových lidí, u kterých všechny čtyři případy zpozorujete během pár dnů či týdnů, ale sami to nikdy nepřiznají a dokonce i budou tvrdit, že nejsou závistivý...
Můj názor je takový, že všichni jsou závistiví, jen někdo se za to stydí více a někdo méně.
O Váš názor se můžete podělit do komentářů :)

A pokud Vám chybí motivace, nebo Vás trápí prokrastinace, doporučuji tuto knihu:

Konec prokrastinace - Petr Ludwig lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>